O ŠERMU OBECNĚ

1. Na světě není nic, na co by Natura, moudrá učitelka a vlídná matka vesmíru, pohlížela s větší předvídavostí a větší pílí, než na záchranu a ochranu sebe samé. Člověku, jenž je nade vším druhým nejvznešenějším stvořením, byla věnována, jak vidno, velká pozornost, co se týče jeho bezpečí a ochrany. Nejenže mu Natura poskytla možnost a výhodu získávat vše potřebné k životu pomocí rukou, ale také mu dala paži s mečem, nejvznešenějším nástrojem ze všech, pro ochranu a obranu před útokem nepřátel, nicméně v souladu se správnými a hodnotnými pravidly a uměním šermu.

2. Z tohoto důvodu může každý jasně pochopit, jak je řečená disciplína pro muže užitečná a jaké si zasluhuje úcty. Může být nezbytná každému, vhodná pro všechny a zvláště je potřebná těm, kteří jsou vyzbrojeni výjimečnou statečností. Tito jsou naklonění vznešené profesi válečnictví a této může být řečená věda (umění šermu) podřízenou a alternativní disciplínou, nebo sloužit jako součást jejího celku. Prostředky jsou nakonec dány záměrem.

3. Cílem šermu je ochránit se, z čehož také vychází jeho pojmenování (scherma – šerm, schermire – odrazit útok, schermirsi – ochránit se), protože šermem není míněno nic jiného než bránění se (difendersi) a slovo ochrana (schermo) a obrana (difesa), jsou slova se stejným významem. Z tohoto důvodu je dobré každému znát význam a znamenitost této disciplíny a měl by ji mít v lásce tak, jak má v lásce vlastní život a bezpečí své vlasti a jí být láskyplně a chrabře zavázán službou po celý život.

4. Tudíž, jak je vidět, je obrana hlavním principem šermu. Nikdo by neměl přejít k útoku jinak, než cestou legitimní obrany.

5. Jsou čtyři základní kauzy této disciplíny (šermu): Mysl, Natura, Dovednost (znalost, umění, zručnost, um) a Cvičení (nácvik-návyk). Mysl, jako něco používající Naturu. Natura, jako mocná síla ducha. Dovednost, jako vládce a usměrňovač povahy. Cvičení, co by zprostředkovatel dovednosti.

6. Mysl využívá Naturu a lidské tělo k šermu a jeho vlastní obraně. Mysl zvažuje, usoudí a koná vůlí. Úsudkem rozezná a pochopí, co by mělo být vykonáno pro vaši obranu. Vůle sama od sebe přiměje a přinutí k obraně.

7. Tělo, které je správným sluhou a vykonavatelem příkazů mysli, je považováno za zosobnění plné síly, bystrého zraku, rychlých nohou, těla a paží hbitých, silných a rychlých.

8. Natura uspořádá a připraví subjekt. Navrhne a upraví jej a přijme jeho konečnou-nejzazší formu a dokonalost dovednosti-umu.

9. Znalost zákonitostí Natury a větší jistota ochraňuje a vede neomylnou přesností a dokonalým umem naši obranu, podle řádu svých pravidel.

10. Cvičení uchová, zvětší a upevní sílu dovednosti -umu, Natury, a nadto ještě nauky samotné. Produkuje v nás taktéž moudrost, prozíravost a rozvážnost v mnoha detailech.

11. Dovednost, či znalost, pozoruje Naturu a jestliže vidí, že pro malou schopnost subjektu nemůže dělat vše, co je zamýšleno udělat, vezme v úvahu její kladné rysy a její nedokonalosti v mnoha detailech a jako architekt zhotovující krásný model ořezává, zabrušuje, leští a zušlechťuje části Natury, redukujíce poznenáhlu, až k vrcholu její dokonalosti.

12. Díky Natuře (přirozenosti), pochopila Dovednost, jak se bránit: passo ordinario, terza guardia držená k obraně, seconda a quarta pro útok, tempo a misura, právě tak jako pozice člověka s jeho Vita, tedy tělem a také levá noha umístěná (vzadu) za účelem bránit se a pak, když je posunuta vpřed a přenesena před pravou nohu, aby bylo možné útočit.

13. Protože první útok bezpochyby rozlítí, dojde k boji. V boji lze spatřit passo ordinario, terzu, secondu a také quartu lze spatřit, kteréžto mnozí z nás provádějí v různém tempu a mensuře.

14. Proti útoku a k boji, aniž by bylo co vynalezeno, bylo použito palice, ale tato obrana nebyla dostatečná. Železo, jak věřím, bylo materiálem mnohokrát tvarovaným, do tvaru mnoha různých zbraní a každá další zbraň byla lepší než předchozí. Se stupňováním útoků (účinků a stylu), byl nakonec nalezen meč (nebo rapír) a byl nejdokonalejší zbraní. Byl dostatečný správné vzdálenosti, která je přirozeně smrtelná, a byl schopen obrany.

15. Zbraně, jejichž délka je větší, než přirozená vzdálenost obrany a útoku, jsou jen pro potíž a jsou nepřípustné pro použití při občanském konání. Ty, které jsou velmi krátké, jsou zákeřné a nebezpečné životu. Proto uvnitř republiky, založené na spravedlnosti vyplývající z platných zákonů a dobrých obyčejů, je vždy zakázané nosit zbraně, kterými je možno zrádně a bezohledně zabít. Krom toho, ve starověké římské republice panovala představa dobré vlády, bez použití jakýchkoliv zbraní. Nikomu, dokonce ani těm, kteří byli vznešení nebo významní, nebylo dovoleno nosit meč, nebo nějakou jinou zbraň, mimo období války. Ti, u kterých byla zbraň spatřena v míru, byli považováni za vrahy.

16. Římský voják, ihned po příjezdu domů odložil své zbraně spolu s krátkým „habito" vojáka a vrátil se k nošení civilního dlouhého oblečení,
studiu a umění míru. Protože žádný Říman necvičil své tělo bez rozumu a vzdělávání ( jak praví Sallustio ), každý člověk navštěvoval kromě studia vojenství nějaký mírový obor, který byl žádoucí. Závažnost války byla chápána a tolerována, ale jakmile válka skončila, nebylo již kapitánů, vojáků, či žoldu vůbec.

17. V těchto (mírových) časech, jsou vojáci velkým břemenem vládců, vladařů a většiny populace, mnohem více v časech míru, než války. Protože nejsou zvyklí na jiné studium, než studium války, nenávidí mír a po většinou jsou původci nepokojů a hříšných záměrů.

18. Ale vrátím se k subjektu našeho zájmu řeknu-li, že rapír je nejužitečnější a správnou zbraní, protože je úměrný vzdálenosti, ze které můžete přirozeně útočit. Všechny zbraně, které mají jinou, než tuto vzdálenost přirozeného útoku a obrany, jsou nejvyšší měrou surové (bestiali), velmi se protivící Natuře (zde přírodě) a proto zbytečné k občanskému konání. Jedna je cesta ctnosti a pravdivého úsudku a ta je namáhavá a trpká – nikdy se neodvrátit od Natury (přírody) k neznalosti a nectnosti. Rozmluva s ní je velmi ošemetná. Jedna je přímá cesta, která nemůže být vykonána bez vynalézavosti. Nepřímé cesty jsou nekonečné a každý člověk se jimi může vydat. Proto za našich časů spatřujeme rozhojnění nekonečných množství způsobů útoků a defense. Z počátku lidská práce napodobovala Naturu (přírodu) a při dalších krocích to bylo užitečné a nápomocné k lidskému životu. Nicméně, jakmile se sešlo z dráhy Natury, začala degenerace ušlechtilosti počátků a byla sražena do osidel zhoubné zvídavosti a sráží lidskou generaci do propasti z ignorantství a neznalosti a přivádí ji ze zlatého věku do špíny bláta.

19. Ze sil Natury, dovednosti a cvičení, jako účinných pomocníků defense (obrany), o jejímž obraze jsme až doposud pojednávali, vyvstává každá výhoda a nevýhoda zbraně. To budiž v první řadě odvozeno ze správné výše osoby a délky rapíru, protože muž velké postavy, jenž ponese rapír úměrný jeho tělu, bude, beze vší pochybnosti, snadno přicházet do mensury první. Co se týče pomoci (v otázce) přirozené nedokonalosti těch, jež jsou od Natury (přírody) menšího vzrůstu, myslím, že je v jistých zemích zakázáno zhotovovat čepel rapíru delší než jiné (přeloženo doslova altra…myšleno jako "než je dáno, či je běžné"). Na tom se zdá být něco nespravedlivého. Ten, kdo je nadřazen Naturou (přírodou), bude díky této výhodě vítězit, neboť mu k tomu postačí tato výhoda daná Naturou (přírodou) a to bez jakékoliv hanby, že nechtěl být rovnocenný tomu menšímu. Nikdo také nemůže přidělit tomu druhému rapír kratší. Proto však může mít ten menší jiné výhody, vyplývající z dovednosti a cvičení, když se musí vzdát těch z Natury. V takových případech není lidská moudrost schopna dostatečně zajistit všechna specifika.

20. Umění šermu je velmi prastaré, vzniklo v čase Ninuse, krále Asyřanů, který se použitím a výhodou zbraní stal vládcem a pánem světa. Od Asyřanů přešlo k Peršanům. Chvála tohoto cvičení, dík chrabrosti Ciruse, od Peršanů přechází na Makedonce. Odtamtud do Řecka a po Řecku se zastavuje v Římě, který (podle svědectví Vegetiuse) byl mistry boje a šermu dále vychovávaný (myšlen Řím, jako takový) a kterým se dostalo pojmenování "Campi Ductores, vel Doctores" (velitelé i učitelé). To znamená velitelé, či mistři boje, kteří učili vojáky bodat a sekat proti kůlu. Podobně každý den, neseme si my, Italové, hrdost umění šermu, třebaže se tak děje více ve školách, nežli v poli, nebo při využití vojenském. Přesvědčil jsem se, že v dnešních dobách se během války použije více dělostřelectva a arkebuz, nežli rapíru, který již neslouží jako tyto zbraně k získávání vítězství (během války).

21. Tato disciplína je umění a ne věda, užívaje slovo věda v jeho nejstriktnějším významu, protože se tato (disciplína, tedy umění šermu) nezaobírá neměnnými a duchovními subjekty, které převyšují sílu lidské vůle. Je to umění (šermu), nicméně nemůže být vyrobeno, ani zpracováváno rukama. Naopak, je to pohyb – činnost a poslouží velmi striktně občanské odbornosti, protože zde jeho účinky přecházejí v harmonii jeho operací a nabývají podobu ctnosti. Naši předchůdci neponechali nic náhodě v práci, či řemeslné zručnosti kterou používali k plebejským uměním, či umění mechaniky. Všichni z nich, ačkoli někteří jsou proslulí jménem vznešených, se vymykali a jsou konec konců významní.

22. Podstatou šermu jsou jeho správná pravidla obrany rapírem – mečem. Jeho tvar, uspořádání, a pravda o jeho pravidlech jsou vždy a navždy ryzí a neselhávající.

23. Nicméně je čas, koncem konečně shrnout vše o čem bylo pojednáno se stručností slova. Nyní jsme dospěli k položení základů této disciplíny, čímž jsou pravdivé a řádné definice shodné s metodou, která nám bude průvodcem a bude nás oslovovat během všech ostatních pravidel.