ČÁST O ŠERMU, JENŽ JE POSTAVENA NA ZNALOSTI RAPÍRU 

29. Existují dvě (elementární) části šermu: znalost rapíru a jeho ovládání. Znalost rapíru je první součástí nauky o šermu a učí vás poznatkům o rapíru, abyste jej mohl dobře ovládat.
30. Tedy, rapír je zbraň ze zahrocené oceli a je vhodná k obraně ve vzdálenosti, ze které může jeden nebo druhý přirozeně, s ohrožením života, útočit.
31. Materiálem rapíru je ocel, materiál pro ochranu – obranu, bez dalšího hledání a oproti tomu dřevo je málo adekvátní pro odrážení a vyhnutí se zranění, které se dějí každým dnem.
32. Jeho tvar je zevně zahrocený, protože kdyby byl otupen, nesloužil by k udržení protivníka ve větší vzdálenosti, než je vzdálenost přirozeného útoku.
33. Jeho smyslem je ochrana – obrana, kterou je zamýšleno v první řadě udržet protivníka dostatečně daleko tak, aby na mě nebyl schopen útočit. Pracuje pro ochranu – obranu a je (tomu) zvláště přirozený, je schopný provést činnost tak, aniž by došlo k mému ohrožení. V latinském jazyce, jak již bylo slyšeno od jistého vzdělance, difender, znamená někoho, jenž brání v přijití, čímž je myšleno někoho, kdo se vyhýbá (něčemu), či odstraňuje něco, co by mohlo ublížit, jestliže by to bylo blízko.
34. Potom je tedy významem slova difendere útok a zasažení (poranění) a to jako poslední (možný) a užitečný prostředek obrany. V případě, kdy nepřítel přesáhne přirozené hranice obrany (vzdálenost) a sám se přisune do té míry, že bych se sám dostal do nebezpečí útoku z jeho strany, kdybych nebyl připraven, měl bych právě na základě tohoto přesáhnutí přirozené hranice zahájit útok. Nadále již nejsem povinován respektovat zachování jeho života a pustím se s jakoukoliv vhodnou zbraní do útoku, avšak, jak pravím, přirozeně ze vzdálenosti, odkud na něj mohu dosáhnout.
35. Účelem rapíru je bránit v řečené vzdálenosti. To určuje jeho délku.
36. Proto by tedy měl být rapír dlouhý, jako dvojnásobek délky vaší ruky, nebo tolik, kolik činí vaše passo straordinario. Délka, která rovněž koresponduje se správnou mírou, je vzdálenost od chodidla nohy do podpaždí ruky.
37. Jsou dvě části rapíru, forte a debole. Forte začíná u koše a pokračuje ke středu čepele. Zbytek (čepele) se nazývá debole. Forte je pro parare (parírování – krytí) a debole je pro ferire (zasahování, poraňování).
38. Ostří čepele jsou také dvojí a to : falso a dritto. Dritto je to, které směřuje dolů, když je ruka v přirozené pozici, otočením dovnitř, nebo vně, z této přirozené pozice bude (dolů směřovat) filo falso. První pozici, to jest filo dritto, znáte z tercie, když je pozice rapíru in guardia, tedy ve střehu. Druhá, to jest filo falso, vyvstane zjevně (také) z tercové pozice, avšak nikoliv z pozice in guardia, ale v souladu s pozicí (určenou) k poraňování.
39. Pouze debole rozděluji na dritto a falso, forte ne, protože tyto fenomény se nijak nevyskytují v prakticky použitelných vlastnostech forte, které slouží pouze a jenom k parírování. Pak také dělení na ostré a tupé by nebylo vůbec chybou, namísto rozdělování podle síly. Jílec (zde je myšleno rozdělení rapíru na část ostrou a tupou, ve smyslu čepel a ten zbytek. Tedy koš s jílcem a hlavicí) neslouží pouze k uchopení rapíru, ale také zakrývá a chrání, převážně hlavu, před zraněním.