O TEMPU

50. V šermu si lze pod pojmem tempo představit tři různé věci. Prvním významem, je vhodný časový úsek pro pohyb, nebo (naopak) klid. Mou potřebou, je dosáhnout hrotem na základě nějakého mého úmyslu, bez zvažování, zda bude tempo krátké, či dlouhé, pouze aby tento můj hrot dosáhl cíle. Tak, jako v umění šermu, když se přichází do mensury, bude mi třeba určitého a správného tempa pro pohyb a klid. Nezáleží na tom, zdali dosáhnu (cíle) rychle, nebo později, za předpokladu, že dosáhnu požadovaného prostoru. Například, pohybuji se, abych nalezl mensuru a konám tak velmi pomalu. Když nebude můj protivník hýbat s tělem (nebo bude jinak nepružný) tak, že ji naleznu, postačí, když přijdu o něco později. Avšak přitom nic nemůže ohrozit můj úmysl, neboť jsem přišel v tempu. Vzhledem k tomu, o jakou vzdálenost jsem se nyní pohnul a k tomu, že se soupeř nepohnul, je pak tempo ekvivalentní mému pohybu a klidu mého protivníka, přičemž jeho klid měří právě tolik, co můj pohyb. Účelem porovnání soupeřova setrvávání ve střehu bez pohybu a mého hledání mensury, je pouze zvážení souvstažnosti temp, které bojovníci, v posunu a ve fixním postoji, vzájemně spotřebují, než dosáhnou jistým způsobem mensury. Z důvodů výše řečených, akce, rychlost pohybu a krátkost klidu (chápej ve smyslu : budu-li stát bez pohnutí, nespotřebuji tedy ani žádný čas na pohyb) nebudou přicházet do úvahy, tím spíše pak v otázce braní (přicházení do) správné mensury. Je velmi užitečné jít, jak se říká, s botou z olova, s tělem vyváženým a opírajícím se o levou nohu a s krokem passo ordinario. Pozice těla je důležitá nejvíce, co se týče znalostí o dvou mensurách (larga a stretta).
51. Následuje chápání smyslu slova tempo, jako rychlosti, pokud se mluví o dlouhém, nebo krátkém pohybu, nebo klidu (čekání bez pohybu). V umění šermu jsou tři vzdálenosti a rozličné mensury pro zasahování. Skrze toto také existují tři různá tempa. Není radno se domnívat, že pro přicházení (nějaký pohyb) do určitého místa, je nutné použít výhradně prudkosti a rychlost. Nicméně, pro misura larga, což je výhoda nohou, musí být tempo, to jest vytrvání v klidu, či pohyb rapíru, nebo těla bojovníka, krátké. Avšak ne tak krátké, jako v misura stretta, to kvůli pie fermo a strettissima misura, která vyžaduje extrémně rychlé tempo a proto je každý malý moment, který já sám s hrotem rapíru a každý malý moment, který můj soupeř v pevném postavení vykoná, ve vzdálenosti strettissima misura, dostačující k dosažení mého úmyslu, neboť toto tempo je nejkratší a proto jej tedy nazýváme mezzo tempo. A pak tedy tempo, které bude spotřebováno při zasahování z misura manco stretta à pie fermo (mensury alespoň těsné, v pevných nohách), bude provedeno v celém tempu. Poslední tempo, které bude použito při zasahování z misura larga a odpovídá vlastně (době při) posunu nohy, bude činit tempo a půl.
52. První tempo, kterým se hledá misura larga, nelze považovat za rychlý pohyb a klid (krátkou dobu bez hnutí) a proto jej není nezbytné provádět v rozsahu uceleného mezzo tempo. Tento způsob tempování (při použití mezzo tempo) pohlíží na tempo z hlediska zasahování (útoku), při kterém je pozice těla kvůli zraňování zcela opačná, což lze pozorovat při hledání misura stretta, protože první poloha (těla, při hledání mensury) je pohodlná pro pozvolný postup při hledání misura stretta a ta druhá je smělá a rychlá, aby mohla přivodit zranění.
53. Tempo není nic jiného, než mírou klidu (nepohybování se) a pohybu. Klid hrotu mého rapíru je mensurou (misura) pohybu těla mého protivníka, a pohyb těla mého protivníka je mensurou klidu hrotu mého rapíru a právě proto, aby toto tempo bylo exaktní (určité), je dáno, že prostor pro tempo (délka tempa) je takový (měří tolik), jako klid (délka nehybnosti) těla soupeře, stejně tak, jako (délka) posunu hrotu mého rapíru. Z toho vyplývá tento příklad: Nacházím se v misura larga, s úmyslem přejít do misura stretta a mám tedy pohnout hrotem rapíru a přijít k řečenému cíli. Zatímco se pohybuji, je nezbytné, aby protivník zůstal se svým tělem v klidu a tudíž bude klid těla soupeře a pohyb hrotu mého rapíru mensurou (stále viz. misura). Jestliže se pohnu vpřed, abych zaútočil dříve, než soupeř ukončí svůj klid (dobu, kdy se nehýbe), bude můj pohyb pouhou pošetilostí, respektive velkým nebezpečím, neboť tempo bude nepřiměřené. Předložme si tento případ: oba (soupeři) se pohnou, aby nalezli mensuru. Jeden i druhý nabudou přesvědčení, že ji našli a oba se jako velká voda vrhnou na soupeře. Tak se stane, že jeden, ani druhý nezasáhnou, protože tempo, kterým šli vpřed při útoku, není správné, co se týče vzdálenosti, kterou by musel jeden z nich překonat jako první. Na tomto příkladu je vidět, že pohyb mého hrotu byl mensurou pro pohyb těla mého protivníka a pohyb hrotu mého protivníka byl mensurou pro pohyb mého těla. A proto se mnohdy stává, že když jsou dva útoky vzájemně v contra tempo (v protitempu), přicházeli v jednom tempu stejně do misura stretta.
54. Tempo, které může být zvažováno v misura larga, vyžaduje trpělivost. A to (tempo) v misura stretta rychlost útoku a návratu (z útoku zpět).
55. Tempo v misura stretta je ztraceno buď absencí Natury, nebo chybou znalosti a cvičení.
56. Absence Natury: nedostatečně rychlé nohy, ruce a tělo, z čehož lze odvodit: malá fyzická síla, neb
o příliš velká váha osoby, jak je patrno, koresponduje s lidmi buďto příliš korpulentními, nebo příliš hubenými.
57. Chyby znalosti: když se někdo nenaučí hledat misura stretta ve vhodném okamžiku, s tělem přesunutým nad levou nohu, s passo ordinario a s pravou rukou nataženou. Se vším (výše uvedeným,) se totiž musí pohybovat společně, aby byl vytvořen jednotný efekt a musí se tak dít ve správné vzdálenosti. Proto tehdy, když je hrot rapíru velmi vpředu a noha vzadu, nebo jestliže je noha vpředu a ruka vzadu, nemůže být rapír nesen s hbitostí, korektně a s pohotovostí, jenž je vyžadována. Z toho vyplývá, že je-li vzdálenost končetin při hledání misura stretta nepřiměřená, přestože se (této mensury) dosáhne, přeci nelze zasahovat v tempu, z důvodu absence (toho) nejlepšího tempa v misura stretta, toho, které je korektně rychlé, či promptní (pohotové).
58. Chyby nácviku: ztrácí se příležitosti pro tempo z důvodu nedostatečně (a včasně) uvolněných končetin (pro pohyb), nebo když se žáci dají přímo z domýšlivosti do špatného konání a používají finte, cavationi a contra cavationi a jiné podobné věci.
59. Z tohoto, o čem jsme do teď mluvili a z toho, co bude řečeno závěrem, může každý člověk snadno chápat tento velký omyl: Mnozí praví, že tempo je vzato pouze z pohybu, který protivník koná tělem, nebo rapírem. Nicméně je potřeba brát ohled také na jeden zvláštní "pohyb" (z pohledu času) a ne výhradně na pohyb, jako takový, to jest pohyb protivníka. Také na klid (nehybnost) je třeba brát zřetel, neboť tempo není výhradně mensurou (mírou – odměřením) pohybu, ale pohybu a klidu (nehybnosti).
60. Na závěr této látky o tempu chci říci, že každý pohyb a každý klid můj a mého protivníka (jenž jsou provedeny současně) společně, vytvoří tempo, které je poměřitelné tím druhým.