O ZPŮSOBECH HLEDÁNÍ MISURA

104. Útok (offesa) rozdělujeme na dvě části: hledání mensury a útok samotný (ferire – tedy poranění).
105. Hledání mensury pro útok (offesa) nastává, když jsem v guardia a hledám misura stretta, abych mohl útočit (nebo řečeno jinak, poranit. viz ferire).
106. Jsou tři metody hledání mensury, podle toho, jestli hledám: zatímco se sám pohybuji a soupeř se nehýbe, nebo když se nehýbu já a soupeř se pohybuje a nebo když se pohybuji já, i soupeř.
107. Tempo těchto akcí (hledání mensury) musí být korektní a úměrné hranicím misury largy, která pak změní tempo na hledání mensury a od tohoto místa (od nalezení mensury) to již bude tempo akce jiné, to jest útoku – poranění (ferire).
108. Proto, aby toto tempo bylo správné, je nezbytná dostatečná trpělivost, až do toho okamžiku, než přijdete do řečené vzdálenosti a (proto) nesmíte začít prvně (nejdřív) útočit – zraňovat (ferire).
109. Například: Stojím ve střehu bez pohybu, hledaje mensuru a soupeř již vstoupil na tutéž hranici pro útok (offesa, bude v tomto případě shodná pro oba). Zatímco on, buď zmenšuje mensuru, nebo zamýšlí zaútočit (ferire) a přichází se svým rapírem, je nezbytné, abych zůstal bez pohybu s hrotem mého rapíru, než dosáhne k hranici misury largy a nepohnul s ním k útoku (ferire) dříve. Protože při této akci musíme poměřit jeho pohyb mým klidem a můj klid jeho pohybem a jestliže se já pohnu z mého klidu předtím, než soupeř překročí hranici misury largy, tempo nebude správné a proto se nebude mensura dobře hledat, i když tento můj pohyb a klid nakonec postačí, abych přišel do misury stretty v jednom tempu (soupeře), a to se nestane jenom, když budu rychlejší (než to tempo soupeře), ale (také) když bude (můj pohyb a klid) odpovídat a korespondovat s hranicí (bude ukončen přesně se soupeřovým přechodem) misury largy. A proto tedy konec tempa (provedeného) z misury largy je hledání (vlastně nalezení) misury stretty a začátkem tempa útoku – zraňování (ferire).
110. Mnozí při hledání misury stretty provádějí cavano a contracavano, tedy kavírují a kontrakavírují, také používají finte a contra finte, stringono di un palmo, tedy stringírování na jednom palmo (ve vzdálenosti jednoho palmo, od hrotu rapíru), přicházejí tu z jedné, tu z druhé strany, vytáčí a všemožně staví Vita a stahují se mnoha extravagantnímy způsoby, což všechno jsou věci konané bez opravdové potřeby, mimo oprávněné důvody, neb jsou vymyšlené pro oklamání nerozumných a nemotorných a pouze stěžují konání. Nicméně stringírování rapíru, pokud nemohu konat jinak při hledání mensury v mém guardia, musím bezpodmínečně provádět tak, abych stringíroval v linea dritta debole soupeřova rapíru, pomocí forte mého (rapíru) a procházel bez dotyku (s čepelí soupeře) a teprve při ferire odtlačoval debole soupeřova rapíru, pomocí forte rapíru mého a to vně, nebo dovnitř, podle toho, jak bude při tom kterém ferire vhodné.
111. Cavare, tedy kavírování, je vskutku dobré a je dobré k tomu, abych mohl soupeře (jeho hrot) odvést z linea dritta, když mě má ve stretto (když stringíroval mou čepel). V tomto okamžiku by to mělo být vhodné, dosti nezbytné pro mé stáhnutí, cavando s malým poklesnutím Vita, nebo nohou a rychlé přemístění se do linea dritta k hledání mensury, protože cavare, tedy kavírování, je vhodné proti stringere, tedy stringírování. Jak je stringírování konáno při pohybu vpřed, tak musí být kavírování konáno (naopak) při ústupu.