O FERIRE, TEDY ZRAŇOVÁNÍ

112. Ferire, tedy zraňování, je poslední akcí při offensiva, tedy při útoku, v šermu, ke které dospěji, když se ocitnu v misuře strettě. Pohnu s Vita, s nohami a paži tlačím vpřed, to všechno v jednom tempu, abych byl co nejlépe schopen poranit soupeře. To se stane di pie fermo (bez pohybu nohou, přesněji chodidel), nebo s accrescimento del passo, tedy zvětšením vzdálenosti mezi chodidly. To podle toho, v jak vzdálené misura stretta stojím a podle toho, zda pro mě bude pohodlnější vzít jednu, nebo druhou mensuru (zde vzdálenost, tedy budu-li chtít dosáhnout vzdálenosti možné při pie fermo, nebo větší vzdálenosti, při přesunu nohy vpřed), protože jestliže mé zpoždění, nebo spěch soupeře jednu mensuru rozptýlí (učiní nemožnou k použití), budu schopen použít té druhé, tedy zraňovat soupeře à pie fermo. V tomto případě se neděje více, než že se rychle přiblížíte pouhým ohnutím pravého kolena. Když budu používat accrescimento del passo (jinak řečeno posun nohy, například při výpadu), nebude pro mě nezbytné hledat těsnější misuru strettu.
113. Ferire je prováděno pomocí tří způsobů, protože mohu zraňovat soupeře, zatímco: já sám stojím fermo a on se pohybuje při hledání mensury, či snaze mě zraňovat (ferire), nebo zatímco on stojí fermo a já se pohybuji při hledání mensury a nebo když se oba pohybujeme při hledání mensury, neboť chceme zraňovat jeden druhého a toto je jediná odlišnost, že když se soupeř pohybuje při ferire, já sám jej budu poraňovat à pie fermo, protože když se pohybuje při řečeném ferire, jen stěží mohu vzít správnou mensuru a zraňovat jej pomocí accrescimento del passo. Avšak poraňovat soupeře pomocí accrescimento del passo bude nezbytné tehdy, když držím mensuru více těsnou (misura più stretta) a on se pohybuje při hledání (své) mensury.
114. Se zřetelem na (jednotlivé) části Vita a s ohledem na to, ze které strany rapír postupuje, bude ferire vnější, nebo vnitřní. Vnitřní kvartové a vnější sekondové, vysoké, nebo nízké, podle polohy nekrytých částí soupeřova Vita, když mi dají mensuru a s ohledem na hrot mého rapíru (jeho polohu a vzdálenost).
115. Zatímco postupuji při ferire, musím nutně zároveň parírovat (paro). V takovém případě se pohybuji při ferire v linea dritta a tělo mám v patřičném postavení, protože když budu postupovat takto v tempu a mesuře, soupeř nikdy nezasáhne mě. Ani hrotem, ani sekem, protože forte mého rapíru postupuje v linea diritta a s (tímto) postupem zakrývá celé mé Vita.
116. Sek je málo vhodný, neboť jím nelze poraňovat v řečené vzdálenosti misura stretta. Nemohu nechat rotovat paži (braccio, tedy autor myslí celou paži) s rapírem, aniž bych se zcela neodkryl a nedaroval mensuru a tempo pro ferire, soupeři. I když se pro sek nalezne nějaká příležitost, přesto nemůže být ve stejné mensuře a tempu lepší než punta (bod).
117. Avšak, beze vší pochybnosti, na koni je lepší útočit seky, než body, protože mé nohy jsou neseny někým jiným a tak nejsou schopny hledat mensuru a tempo, což jsou věci nezbytné pro tlačení těla a paže vpřed. Přesto je úplnou pravdou to, že mohu točit rukou (sekat) pro mé potěšení, když to bude řádným pohybem při útoku sekem (třeba kryt nápřahem).